Artist/Composer:Péter Eötvös
 Title:Three Sisters
(P) 2012
What I have attempted to do in this piece is to study these personalities, their passions, their actions and passivity, the impossible choices they face and the impossibility of those choices, the choices they should be making, but ultimately do not make.

Péter Eötvös


CD 1

Prologue
01. No.1: 'Múzïka igráyet tak bódro'
(Olga, Masha, Irina)
5:10


First sequence: Irina
02. No.2: 'Bóže moy! Kudá vsyo ušló?'
(Irina, Olga)
4:42
03. No.3: Refrain: 'Oná khódit tak, kak búdto samá podožglá'
(Masha)
1:01
04. No.4: 'Molodcï! Molodcï! Zolotóy naród!'
(Vershinin, Kulygin, Tuzenbach, Irina, Doctor, Masha, Soliony)
3:33
05. No.5: 'Daváyte mirít'sya'
(Tuzenbach, Soliony, Doctor, Olga, Andrei, Fedotik, Rodé, Vershinin, Kulygin, Anfisa, Masha, Irina)
4:48
06. No.6: 'Ya ne lyublyú i boyús' étogo vášego solyónogo'
(Irina, Tuzenbach, Doctor, Soliony)
8:28
07. No.7: 'Ya lyublyú, ya lyublyú, beskonéčno lyublyú...'
(Soliony, Irina)
4:43
08. No.8: 'Vï tóže zdes'?'
(Soliony, Natasha, Irina, Anfisa)
2:55
09. No.9: In the garden (The first farewell): 'Spasíbo za vsyo!'
(Fedotik, Rodé, Tuzenbach, Irina, Kulygin, Doctor)
2:01
10. No.10: In the garden: 'Iván Románič, vï včerá bïli na bul'váre'
(Irina, Doctor, Kulygin, Soliony)
0:55
11. No.11: In the garden (The second farewell): 'Mílaya, ya seyčás pridú'
(Tuzenbach, Irina)
3:49
12. No.12: In the garden: 'Mï s barónom závtra venčáyemsya'
(Irina, Doctor, Olga)
1:34


CD 2

Second sequence: Andrei
01. No.13: 'Andréy!' / 'Kak vïdokhsya i postarél on'
(Olga, Irina, Masha)
3:42
02. No.14: Refrain: 'Oná khódit tak, kak búdto samá podožglá'
(Masha)
0:42
03. No.15: 'Gde Ól'ga? Kakóy gromádnïy požár...'
(Andrei, Olga, Vershinin, Masha, Anfisa, Kulygin)
3:24
04. No.16: 'Tak mnógo naródu dóma'
(Natasha, Olga)
3:55
05. No.17: 'Yésli bï ne soldátï'
(Vershinin, Kulygin, Doctor, Rodé, Fedotik, Tuzenbach, Irina)
3:14
06. No.18: 'Móžet bït'... vášey mámï'
(Doctor, Irina, Rodé, Fedotik, Tuzenbach, Vershinin, Kulygin, Natasha, Soliony)
1:50
07. No.19: Recitative: 'Mílïy ded, kak stránno prokhódit žízn'
(Andrei, Doctor)
2:11
08. No.20: Andrei’s monologue: 'O, gde onó, kudá ušló moyó próšloye'
(Andrei)
5:18
09. No.21: 'Éto tï? Andryúša?'
(Natasha, Anfisa, Andrei, Doctor)
1:07



Third Sequence: Masha
10. No.22: 'Zabïl skazát', segódnya u vas v gostyákh'
(Tuzenbach, Irina, Fedotik, Rodé, Doctor, Masha, Anfisa, Vershinin, Olga)
5:09
11. No.23: 'Ya... ostayús' / 'Dorogáya sestrá!'
(Masha, Kulygin, Doctor, Irina, Vershinin, Olga)
3:39
12. No.24: 'Čáyu khóčetsya...'
(Vershinin, Anfisa, Masha, Natasha)
9:06
13. No.25: 'Pokáyus' vam, ož ból'še nikomú'
(Masha, Olga)
3:29
14. No.26: In the garden (The third farewell): 'Ól'ga Sergéyevna, ya vam želáyu'
(Vershinin, Irina, Olga, Masha, Kulygin)
6:57

 Total time: 1:37:31
Performers
Orchestre de l'Opéra de Lyon
Conducted by Kent Nagano (pit orchestra) and
Péter Eötvös (off-stage orchestra)


Cast:

The Prozorov family
Olga - Alain Aubin (counter-tenor)
Masha - Vyatcheslav Kagan-Paley (counter-tenor)
Irina (The Three Sisters) - Oleg Riabets (counter-tenor)
Andrei (Their Bother) - Albert Schagidullin (baritone)
Natasha (Andrei’s wife) - Gary Boyce (counter-tenor)
Kulygin (Masha’s husband) - Nikita Storojev (bass)
Anfisa (Aged servant in the Prozorov household) - Jan Alofs (bass)

The officers
Vershinin (New battery commander) - Wojtek Drabowicz (baritone)
Tuzenbach (Baron, Irina’s suitor) - Dietrich Henschel (baritone)
Soliony (A further suitor of Irina) - Denis Sedov (bass)
The Doctor (Ivan Romanich Chebutykin, medical officer) - Peter Hall (tenor)
Fedotik - Marc Duguay (tenor)
Rodé (Corporals) - Ivan Matiakh (baritone)

Production notes:
Previously released on Deutsche Grammophon in 1999 (459 694-2)
Licensed courtesy of Deutsche Grammophon GMBH, Berlin
Kent Nagano appears courtesy of Erato Disques, Paris, France
Artwork @ design: > www.bachman.hu

Musical assistance: Christophe Durrant, Jonathan Stockhammer
Répétiteurs: Masahiro Sato, Bernard Robertson, Kate De Marcken
Language coaches: Nadine Basile-Martinelli, Rimma Dalos

Recorded live at Opéra de Lyon in March, 1998
An Opéra de Lyon Production
Casting: Jean-Pierre Brossmann
Executive producers: Nigel Boon, Sid Mclauchlan
Recording producer: Daniel Zalay (Radio France)
Balance engineer: Caroline Recurt (Radio France)
Recording engineers: Sandrine Bréchot, Valérie Lavallart (Radio France)
Post-production, balance engineer & editing: Stephan Flock

Publishers: G. Ricordi & Co, Milan; Bühnen- Und Musikverlag Gmbh, Munich
(P) 1999 Deutsche Grammophon Gmbh, Berlin


Produced by László Gőz
Label manager: Tamás Bognár


Libretto (in Russian)

Laurent Bergnach - Anaclase (fr)
Klaus Hübner - Neue Zeitschrift für Musik (ger)
Balázs Miklós - Café Momus (hu)

Click on the image for higher resolution!The impossible choices

The close of the century always differs from the simple, ordinary decades preceding it. One expects, resolves and hopes that from now on, everything will be different. And then everything remains the same. In the epilogue of the play Olga, the eldest sister turns to us and says "…time passes, we shall depart this earth, and be forgotten forever… but our suffering will turn to happiness in those who come after us, peace and joy shall rule the earth, and those living now shall be fondly remembered." Well, what are we to reply to this message?

A special, unusual, fin-de-siècle type of sensitivity unites our times with the close of the previous century, when chekhov wrote the Three Sisters. The play is a precise analysis of its time, of the given social class and lifestyle. But the great interest the play has generated in this century proves that the problem it raises is much more general and topical.

With the writing of this opera, my intention was not to create a musical adaptation of the Chekhov drama; by repeating its key scenes, by making Irina, Andrei and Masha the centre of interest, I was able to treat, to elaborate events from several, varying points of view. Because of this, the opera is not made up of traditional acts, but of three sequences. Consequently, the focus of each event differs according to the emotional charge experienced by the three characters - emotions significant to them.

The story is a sequence of searches for contact, for relationships - centred not on a particular protagonist or protagonists, but on the formulation of the sensitivity of the emotions, connections and content of human life. The basic problem of each central figure is a question of choice. Each time, they are faced with a choice between two possibilities, and whichever choice they finally make, it inevitably leads to failure.

The special sound that characterizes this opera is attained through the two orchestras placed before and behind the stage. The orchestra placed in the orchestral pit is in constant contact with the figures on the stage. This intimate connection enables the feelings and thoughts of the performers to be expressed at times through the language of music instead of by the performers themselves. The full orchestra placed behind the singers assists in the formation of dramatic scenes, of emotional outbursts. The harmonica, an instrument felt to be typically russian, symbolizes the timelessness of the unfolding events, the feeling of being outside history.

What I have attempted to do in this piece is to study these personalities, their passions, their actions and passivity, the impossible choices they face and the impossibility of those choices, the choices they should be making, but ultimately do not make.

Péter Eötvös
Translated by Eszter Molnár


Chekhov’s play

Act one: The anniversary
In a provincial town far from Moscow, preparations are in hand to celebrate Irina’s name day. She is the youngest of the three daughters of colonel Prozorov, who died exactly a year ago. Together with her sisters Olga and Masha, she dreams of returning to the capital where they once lived. Among the garrison officers invited to the meal is the new battery commander, lieutenant-colonel Vershinin. Irina and one of the lieutenants, baron Tuzenbach, make plans together. Attracted by Vershinin, Masha reluctantly accompanies her husband Kulygin, a teacher at the local high school, to dinner with the headmaster. The sister’s only brother, Andrei, introduces his fiancée Natasha to the assembled company.

Act two: The unsuccessful evening
Some months later in the Prozorov home, a party is again being planned, but the atmosphere is hardly conducive to such an event. Masha and Vershinin both complain about their respective spouses. Tuzenbach and one of his fellow officers, Soliony vie for Irina’s favours. Vershinin has to leave, as his wife had made yet another attempt to kill herself by swallowing poison. The party is abandoned. Andrei squanders all his money at gambling. Although Natasha has now married Andrei, she leaves for an assignation with her lover, a local worthy called Protopopov.

Act three: The fire
A fire has wrought havoc in the town. At home, Olga busies herself attending to the injured and homeless. The drunken medical officer, dr Chebutykin, destroys the family clock. Masha and Irina wallow in self-pity, the former fretting over the mortgage that Andrei has taken out on their home and over her impossible love for Vershinin, the latter over her boring work and their brother’s inadequacies. Andrei attempts to justify himself in his sisters’ eyes, but fails to hold their attention. Irina decides to marry Tuzenbach on condition that he take her to Moscow.

Act four: The departure of the soldiers
The battery has received orders to move on and the officers come to say goodbye. Andrei holds forth on the worthlessness of the present in relation to the past and future. Natasha, for her part, has taken possession of the house, thus dispossessing her sisters-in-law. Tuzenbach has been killed in a duel with his rival Soliony. The three sisters remain caught in their provincial trap and attempt to resign themselves to it.


Eötvös’s opera

Prologue
The three sisters, Olga, Masha and Irina, sing of their sufferings "which will turn to happiness in those who come after us" (No. 1).

First sequence: Irina
Olga encourages Irina to marry baron Tuzenbach (No. 2). Natasha, who is married to their brother Andrei, passes through the house, a candle in her hand (No. 3). The soldiers who have just put out a fire in the town burst into the room. While the drunken dr Chebutykin smashes the family clock, Masha and Vershinin, the battery commander, exchange a few knowing words (No. 4). Another of the officers, Soliony, picks a quarrel, first with the doctor, then with Andrei (No. 5). Tuzenbach, then Soliony flatter Irina with their attentions (Nos. 6 and 7). Natasha prevails on Irina to allow her son to use her room (No. 8). The soldiers announce their departure for Poland. Irina agrees to marry Tuzenbach and go to Moscow with him, but then discovers that he has been killed in a duel with Soliony (Nos. 9-12).

Second sequence: Andrei
Olga, Irina and Masha regret their brother’s lack of ambition (No. 13). Natasha passes through the room, a candle in her hand (No. 14). Andrei defends his wife against his sisters’ accusations (No. 15). Natasha wants to get rid of their old servant, Anfisa, and tells off Olga (No. 16). The drunken doctor breaks their mother’s clock (No. 17). The officers arrive to report on the fire, and the conversation turns to idle chatter (No. 18). Andrei is left alone with the doctor, who advises him to abandon everything and leave (No. 19). Andrei deplores the inertia of his present life, then goes out with the doctor, while Natasha slips away to join her lover, Protopopov (Nos. 20 and 21).

Third sequence: Masha
It is Irina’s name day, the family are drinking tea, and Tuzenbach announces the visit of the battery’s new commander, lieutenant-colonel Vershinin. Vershinin recalls the sister’s father, colonel Prozorov, whom he knew in Moscow (No. 22). Masha reluctantly agrees to accompany her husband, Kulygin, to supper that evening with the head of the school where he teaches (No. 23). Masha and Vershinin fall in love, but each of them is already married (No. 24). Masha admits her guilty love to Olga (No. 25). Vershinin announces the departure of the regiment and says goodbye to Masha. Her sisters and her husband, Kulygin, attempt to console her (No. 26).

Pierre Moulinier
Translated by Stewart Spencer



CD 1

Prolog

No. 1

OL’GA, MAŠA, IRINA

Múzïka igráyet tak bódro.
Mne kážetsya, yeščó nemnógo, i mï uznáyem,
začém živyóm, začém stradáyem.
Pridyót vrémya, i vsyo uznáyem, dlya čegó éti
stradániya.
No stradániya náši pereydút v rádost’ dlya tekh,
kto búdet žit’ pósle nas
i pomyánut dóbrïm slóvom tekh, kto živyót tepér’.
O, kak igráyet múzïka! Oní ukhódyat ot nas, odín
ušól, sovsém, sovsém i navsegdá.

OL’GA
Vsyo stánet vospominánem, dlya nas načnyótsya
nóvaya žizn’.

MAŠA
Mï ostánemsya odní, načnyóm nášu žizn’ snóva,
našu žizn’.

IRINA
Nádo žit’, nádo rabótat’, tól’ko rabótat’ nádo žit’.


Sekvénciya Irinï (Pérvaya sekvénciya)

No. 2

IRINA
Bóže moy! Kudá vsyo ušló?
Ya vsyo zabïla. Ya vsyo zabïváyu…
A žizn’ ukhódit i nikogdá ne vernyótsya.
Mï nikogdá ne uyédem v Moskvú.

OL’GA
Mílaya… moyá prekrásnaya sestrá…

IRINA
Moy mozg vïsokh,
pokhudéla, podurnéla, postaréla. Kak ya živú do
sikh por, ne znáyu.

OL’GA
Ne plač’! Ya strádayu.

IRINA
Ya ne pláču!
Dovól’no! Dovól’no!

OL’GA
Mílaya, sovétuyu tebé kak sestrá, kak drug,
vïkhodí za baróna!

IRINA
Ya vsyo ždalá, pereselímsya v Moskvú,
a tam mne vstrétitsya moy nastoyáščiy.
Ya mečtála o nyom, lyubíla…

OL’GA
Moyá prekrásnaya sestrá, ya vsyo ponimáyu.
On, právda, nekrasíviy, no on takóy poryádočnïy…
Ved’ zámuž vïkhódyat ne iz lyubví,
a iz-za obyáz(a)nnosti.


No. 3 Refrén

MAŠA
Oná khódit tak, kak búdto samá podožglá.


No. 4

VERŠININ
Molodcï!
Molodcï! Zolotóy naród!
Yésli bï ne soldátï, to sgorél bï ves’ górod.

Akh, čto za molodcï! Zolotóy…

KULÏGIN
Kotórïy…
kotórïy čas, gospodá?

TUZENBAKH
Uže svetáyet.

IRINA
Vse sidyát,

vse sidyát, niktó ne khóčet idtí.
I vaš Solyóniy sidít…
Vï bï, Dóktor, šli spat’!

DOKTOR
Bla(go)daryú!

KULÏGIN
Iván Románič nazyu-zyu-zyu-zyúkalsya! Molodéc!

VERŠININ
Ya plókho vïglyažu – khu.

Pri požáre zagryaznílsya ves’.
Včerá mél’kom slïšal, búdto nášu brigádu khotyát
perevestí v Pól’šu.

TUZENBAKH
Ya tóže slïšal. Čto ž?
Górod togdá sovsém opustéyet.

IRINA
I mï uyédem.

DOKTOR
F-dr-bz-gi! [Vdrébezgi!]

IRINA
Iván Románič! Iván Románič!

VERŠININ
Segódnya u menyá kakóye-to osóboye nastroyéniye.
«Khóčetsya žit’ čertóvski…»

MAŠA
«… kakóye-to… -stroyéniye…
Khóčetsya žit’ čertóvski…»

IRINA
Net, požáluyst(a), ukhodíte. Syudá nel’zyá.

VERŠININ
«Lyubvi vse vózrastï pokór…»

SOLYONIY
Počemú ž éto, barónu móžno, a mne nel’zyá?

VERŠININ
Nad(o) ukhódit’, v sámom déle. Kak požár?

SOLYONIY
Govoryát, stikháyet.
Net, a vsyo-takí éto položítel’no stránno.
Počemú barónu móžno, a mne nel’zyá?


No. 5

TUZENBAKH
Daváyte mirít’sya.

SOLYONIY
Počemú mirít’sya? Ya s vámi ne ssórilsya.

TUZENBAKH
U vas kharákter stránniy, nádo skazát’.

SOLYONIY
«Ya stránen, ya stránen. Kto že ne stránen?»

TUZENBAKH
Vsyo že vï mne simpatíčni, simpa…

SOLYONIY
Vïp’em! Ya prótiv vas, barón, nikogdá
ničegó ne imél.

DOKTOR
… sup s lúkom, a na žarkóye čekhartmá myasnóye.

TUZENBAKH
… čerem… myasnó…

SOLYONIY
«Čeremšá» vovsé ne myáso, a rasténiye.

TUZENBAKH
rasté…

DOKTOR
Net, ángel moy. «Čekhartmá» – baránina.

SOLYONIY
A ya vam govoryú…
če… če… ot «čeremší» takóy že zápakh kak ot
česnoká.

DOKTOR
Vï nikogdá ne yéli «čekhartmi», ángel moy.

TUZENBAKH
Brávo, bra-kha-kha-kha-vo,

SOLYONIY
čeremší… čeremší… čeremší…

DOKTOR
čekhartmá, čekhartmá, čekhartmá

TUZENBAKH
česnoká, česnoká…

OL’GA, ANDREY
Dovól’no, dovól’no gospodá!

FEDOTIK, RODE
Kha, kha, kha…

TUZENBAKH
Andryúša, daváyte vïp’em na «ti». Ya s tobóy,
Andryúša, v Moskvú poyédu, v universitét.

SOLYONIY
V kakóy? V Moskvé dva universitéta.

ANDREY
V Moskvé odín…

ANDREY, TUZENBAKH
… universit(é)t.

SOLYONIY
A ya vam govoryú: dva!

ANDREY
Pus(t’) khot’ tri.

SOLYONIY
V Moskvé dva universitéta:
stárïy i nóvïy.

TUZENBAKH, ANDREY, DOKTOR, VERŠININ, KULÏGIN, ANFISA
univers(i)t(é)t

TUZENBAKH
Bravo! Bravo!

ANDREY, KULÏGIN, VERŠININ, DOKTOR, RODE, FEDOTIK
Khu, khu.

MAŠA
Barón p’yan! Barón p’yan!

IRINA
Čto takóye?

KULÏGIN
khe, khe… porá ukhodít’.

ANDREY
Natáša govorít, čto Bóbik ne zdoróv… i…

MAŠA
Ne Bóbik bólen, a oná samá…
vot gde! Meščánka!

TUZENBAKH
Žážda, žizn’.


No. 6

IRINA
Ya ne lyublyú i boyús’ étogo vášego Solyónogo.

TUZENBAKH
Žážda…
Žal’… mne i žal’ yegó no ból’še.

IRINA
O čom vï dúmayete?

TUZENBAKH
… žal’… Skól’ko let mne yeščó ostálos’ vperedí
polnïkh moyéy lyubví k vam.

IRINA
Ne, ne! Ne govoríte o lyubví!

TUZENBAKH
U menyá strástnaya, strástnaya žážda žízni, bor’bï,
trudá.
I éta žážda slilás’ vo mne s lyubóv’yu k vam. I, kak naróčno,

IRINA
A, ne govoríte o lyubví.

TUZENBAKH
vï prekrásnï, Irína.
I vsya žizn’ kážetsya mne takóy prekrásnoy.

IRINA
Prekrásnoy? Perestán’te!

TUZENBAKH
Toská po trudú, o Bóže moy, kak oná mne ponyátna!
Ya ne rabótal nikogdá, nikogdá ne rabótal.
Moyá sem’yá ne znála trudá i nikakíkh zabót.
Menyá oberegáli ot trudá.
No tepér’ prišló vrémya.

Gotóvitsya síl’naya búrya i skóro sdúyet s nášego
óbščestva len’ i gnilúyu skúku.

A čérez dvádcat’ pyat’ let búdet káždïy čelovék,
káždïy čelovék rabótat’…

DOKTOR
Ya ne búdu rabótat’.

TUZENBAKH
Vï ne v sčot.

IRINA
Dvádcat’ pyat’ let, dvádcat’ pyat’…

DOKTOR
Ya právda nikogdá ne rabótal.

SOLYONIY
Dvádcat’ pyat’ let vas užé ne búdet na svéte, sláva
Bógu!

IRINA
dvádcat’…

DOKTOR
… pyat’

SOLYONIY
Vï umryóte ot kondráški, íli ya poteryáyu terpéniye
i vsažú vam púlyu v lob, ángel moy.

DOKTOR
Kho, kho, kho, ya nikogdá ničegó ne délal.

IRINA
«Prekrásnoy…» U nas… tryokh sestyór… žizn’…
ne bilá… yeščó… «prekrásnoy».


No. 7

SOLYONIY
Ya lyublyú, ya lyublyú, beskonéčno lyublyú…

IRINA
Net, požáluyst(a), ukhodíte!

SOLYONIY
Ya ne mogú žit’ bez vas.
Ya lyublyú, beskonéčno lyublyú, o moyó blažénstvo!

O sčást’e! O sčást’e, sčást’e!
Roskóšnïye, čúdnïye, izumítel’nïye glazá, o kakíkh
ya ne vidál ni u odnóy žénščinï. Ya lyublyú,
beskonéčno lyublyú, ya ne mogú žit’…
tól’ko vï odná móžete ponyát’ menyá.
Pérvïy raz ya govoryú o lyubví k vam.

IRINA
Perestán’te! Ne govoríte…

SOLYONIY
Nu, mne vsyo ravnó.
Nasíl’no mil ne búdeš’.
No sčastlívïkh sopérnikov u menyá ne dolžnó bït’.
Klyanús’ vam vsem svyatïm, sopérnika ya ub’yú,
tól’ko vï odná

móžete ponyát’ me(nyá…)


No. 8

SOLYONIY
Vï tóže zdes’?

NATAŠA
Prostíte, ya po-domášnemu.

SOLYONIY
Nu, mne vsyo ravnó. Proščáyte!

NATAŠA
Ti ustála?

IRINA
Bóbik spit?

NATAŠA
Da, no nespokóyno spit.
V teperéšney détskoy khólodno i sïró.

Pereberís’ poká k Ól’ge, tvoyá kómnata khorošá
dlya rebyónka.

IRINA
Kudá?

NATAŠA
Ti s Óley búdeš’ v odnóy kómnate, poká čto, a
tvoyú kómnatu

Bóbiku… Dólžno bït’, Ól’ga!

ANFISA
Protopópov…

NATAŠA
Protopópov? Khi, khi, khi. Skaží, seyčás!


No. 9: V sádu (Pérvoye proščániye)

FEDOTIK, RODE
Spasíbo za vsyo!

TUZENBAKH
Proščáyte!

FEDOTIK, RODE
Spasíbo za vsyo!

IRINA
Do svidániya!

FEDOTIK, RODE
Ne «do svidániya», a «proščáyte», mï ból’š(e) už
nikogdá ne uvídimsya!

IRINA
Vozmóžno, kogdá-nibúd’ yeščó vstrétimsya.

KULÏGIN
Vozmóžno, ženítes’ tam v Pól’še, kto znáyet! Vot
ya i zaplákal.

FEDOTIK, RODE
Závtra uyédut poslédniye tri bataréi, i v górode
nastúpit tišiná.

TUZENBAKH
I skúčišča strášnaya.

FEDOTIK, RODE
Spasíbo za vsyo.

DOKTOR
trrrr bum biya, tarara bum biya…

IRINA
Ušlí.

DOKTOR
A so mnóy zabïli prostít’sya.

IRINA
Vï že čegó?

DOKTOR
Da, i ya kak to zabïl.


No. 10 V sádu

IRINA
Iván Románič, vï včerá bïli na bul’váre,
skažíte, čto proizošló tam!

DOKTOR
Pustyakí.

KULÏGIN
Rasskázïvayut, čto Solyónïy i barón vstrétilis’ na
bul’váre ókolo teátra.
Solyónïy stal pridirát’sya k barónu.

DOKTOR
Vsyo čepukhá!

KULÏGIN
Govoryát, Solyónïy vlyublyón v Irínu,
i poétomu voznenavídel baróna.

SOLYONIY
Khe!

IRINA
Menyá segódnya vsyo pugayet.

DOKTOR
tarara bum, tarara bum biya

SOLYONIY
Dóktor, porá! Užé polovína pérvogo.

KULÏGIN
Aú, Máša, aú Má-ša!

SOLYONIY
Moí rúki pákhnut trúpom.

DOKTOR
tarara…


No. 11 V sádu (Vtoróye proščániye)

TUZENBAKH
Mílaya, ya seyčás pridú.

IRINA
Kudá? Kudá?

TUZENBAKH
Mne núžno… v górod… provodít’…

IRINA
Ne… ne právda… Čto včerá proizošló ókolo teátra?

TUZENBAKH
Ya skóro vernús’, a závtra ya uvezú tebyá.
Moí mečtï oživút.
Tól’ko vot odnó – tï menyá ne lyúbiš’.

IRINA
Ya búdu tvoyéy ženóy, vérnoy i pokórnoy.
Ya ne lyubíla ni rázu v žízni. O, ya tak mečtála o
lyubví… U tebyá bespokóynïy vzglyad.

TUZENBAKH
Ya ne spal vsyu noč’. Skaží čto-nibud’.

IRINA
Čto? Čto skazát’?

TUZENBAKH
Čto-nibud’?

IRINA
Pólno! Pólno! Ya poydú s tobóy.

TUZENBAKH
Net, net!
Irína!

IRINA
Čto?

TUZENBAKH
Ya, ya, ya segódnya ne pil kófe.
Skaží, čtóbï mne svaríli…


No. 12 V sádu

IRINA
Mï s barónom závtra venčáyemsya,
závtra že uyezžáyem, i poslezávtra načináyetsya
nóvaya žizn’.
Kak-to mne pomóžet Bog?

DOKTOR
Ól’ga Sergéyevna!

OL’GA
Čto?

DOKTOR
Ničegó…

OL’GA
Ne móžet bït’!
Ya ne znáyu, kak tebé éto skazát’…

IRINA
Čto?

DOKTOR
Seyčás na dueli ubít barón.
Tarara bum biya, tarara bum biya…

IRINA
Ya znála, ya znála…


CD 2

Sekvénciya Andreya
(Vtoráya sekvénciya)


No. 13

OL’GA
Andréy!

IRINA
Kak vïdokhsya i postarél on ókolo étoy žénščinï!

MAŠA
Kho! – «žénščinï!»

OL’GA
Rán’še proféssorom khotél stat’, a včerá khvalílsya,
čto popál v člénï zémskoy uprávï.

MAŠA
A Protopópov predsedátel’. Ves’ górod smeyótsya…

OL’GA
… i tól’ko on ničegó ne znáyet.

IRINA
Ya ne mogú vïnosit’ ból’še.
Ne mogú! Bóže moy! Kudá vsyo ušló…

OL’GA
Čto tï? Čto s tobóy? Ne plač’! Mílaya…
Moyá prekrásnaya sestrá…

IRINA
Ya vsyo zabïla. Ya vsyo zabïváyu…
a žizn’ ukhódit, i nikogdá ne vernyótsya,
mï nikogdá ne uyédem v Moskvú.

MAŠA
okh, «a žizn’… ukhódit, a žizn’ ukhódit…»

OL’GA
Mílaya, moyá prekrásnaya sestrá, ya vsyo
ponimáyu…

IRINA
Moy mozg vïsokh,
pokhudéla, podurnéla, postaréla…
Kak ya živú do sikh por, ne znáyu…

OL’GA
Ne plač’! Ne plač’, ya stradáyu.

IRINA
Ya ne plaču, ne pláču, dovól’no, dovól’no.

MAŠA
molčániye… molčániye.

OL’GA
Vsyo khorošó, vsyo khorošó.

No. 14 Refrén

MAŠA
Oná khódit tak, kak búdto samá podožglá.


No. 15

ANDREY
Gde Ól’ga? Kakóy gromádnïy požár…

OL’GA
Vot! Éto seróye voz’mí… vot, éto i éto…

ANDREY
Raz mï vse vméste, ob’yasnímsya.

OL’GA
Mï móžem ob’yasnít’sya závtra, Andryúša!

VERŠININ
«… khótčetsya žit’ čertóvski…»

MAŠA
«… žit’ čertóvski…»
Proščáy, Ól’ga!
Spi spokóyno! Proščáy, Andréy! Závtra s ními
ob’yasníš’sya.

ANDREY
Počemú otkrovénno ne skážete?

ANFISA
Ólyuška, mílaya, ne goní tï menyá.

ANDREY
Tól’ko… tól’ko skažú i uydú. Seyčás…

OL’GA
Glúposti tï govoríš’.

ANFISA
Ne goní, ne goní

OL’GA
Niktó tebyá ne gónit!

ANDREY
Vo pérvïkh, vï čtó-to iméyete prótiv Natáši. Oná
prekrásnïy čelovék, pryamóy i blagoródnïy.
Ya uvažáyu yeyó i trébuyu, čtóbï yeyó uvažáli tákže drugíye.

ANFISA
Ya staráyus’, ya rabótayu, ne goní tï menyá.

OL’GA
Niktó tebyá ne gónit.

ANDREY
Vo vtorïkh, vï serdítes’ za to, čto ya ne proféssor?
No ya slúžu v sémstve, ya goržús’ étim, yésli
khotíte znat’.

ANFISA
Ya rabótayu, ya slábaya, ya staráyus’, ne goní tï menyá!

OL’GA
Tï ustála, niktó tebyá ne gónit.

ANDREY
V trét’ikh…

KULÏGIN
Máši zdes’ net? Stránno! Porá idtí domóy, khe,
khe, khe…

ANDREY
Natáša prevoskhódnïy čelovék…

ANFISA
Ya rabotayu, ya slábayu, kudá mne idtí?

OL’GA
Ti ustála, otdokhní!


No. 16

NATAŠA
Tak mnógo naródu dóma
núžno pomogát’ pogorél’cam, éto obyázannost’ bogátïkh!
Ya tól’ko boyús’, čtóbï Bóbik i Sófočka ne zarazílis’,

pri mne ne smey sidét’!
Vstan’! Stupáy otsyúda!

I začém tï déržiš’ étu starúkhu? Líšnikh ne dolžnó
bït’ v dóme.

OL’GA
Ti tak grúbo obošlás’ s nyáney…
prósto ya… ya ne v sostoyánii perenosít’.

NATAŠA
Prostí! Prostí! Tï ustála.

OL’GA
Oná užé trídcat’ let u nas.

NATAŠA
Íli ya ne ponimáyu, íli že tï ne khóčeš’ ponyát’ menyá.
Oná tól’ko spit íli… íli sidít.

OL’GA
I puskáy sidít.

NATAŠA
Kak, puskáy sidít?
U nas gorníčnaya, kukhárka, dlya čegó nam éta
starúkha?
Ne smet’ mne vozražát’!
I čtóbï mne závtra étoy stároy ved’mï zdes’ ne bïlo,
právo, yésli tï ne pereberyóš’sya vniz, to mï
vsegdá búdem ssórit’sya.

Éto užásno.


No. 17

VERŠININ
Yésli bï ne soldátï, to sgorél bï ves’ górod. Akh, čto
za molodcï! Zolotóy…

KULÏGIN
Kotórïy… kotórïy čas, gospodá?
Iván Románič nazyu-zyu-zyu-zyúkalsya! Molodéc!
U Dóktora zapóy! Ekiy kakóy…

DOKTOR
Čort, čort, čort, bï vsekh pobrál!
Dúmayut, čto ya dóktor, uméyu lečít’ vsyákiye
bolézni, a ya ne znáyu rešítel’no ničegó.
Čort, čort, čort bï pobrál,

éta žénščina umerlá. I ya vinovát v yeyó smérti. Ya
vsyo (khokho), vsyo pozabil,

RODE, FEDOTIK, TUZENBAKH, VERŠININ, KULÏGIN
žénščina, žénščina…

IRINA
… umerlá, smérti, smérti.

DOKTOR
čort, čort, čort…
F-dr-bz-gï! [Vdrébezgi!]

IRINA
Iván Románič! Iván Románič!
Éto bïli časi pokóynoy mámï.


No. 18

DOKTOR
Móžet bït’… vášey mámï, da, vašey mámï!

IRINA
Ya ustála!
Vï privïklí obraščát’sya so mnoy, kak s málen’koy,
no ved’ ya užé vïrosla.

RODE
V étoy kómnate ne vídno požára, tut pokóyno.
Užé četvyórtiy čas. Svetáyet.
Khokhokho… požár, govoryát, stikháyet.

FEDOTIK
Seyčás na Moskóvskoy u Pïžikova kupíl dlya vas
cvetnïkh karandašéy. I vot étot nóžinek. A dlya
sebyá ya kupíl nóžik… vot poglyadíte.

TUZENBAKH
Podayú v otstávku. Básta!
Pyat’ let vse razdúmïval i nakonéc rešíl.

Búdu rabótat’. Žrébiy bróšen.
Vï znáyete, ya podál v otstávku.

VERŠININ
Kogdá načalsyá požár, ya pobežál skoréy domóy;
podkhožú, smotryú – dom naš cel i nevredím i
vne opástnosti…

KULÏGIN
Kotórïy čas, gospodá?
Khe-khe-khe. Da, i ya ustál na sovéte.

NATAŠA
Ya govoryú moyemú mïlïšú: «Zdrávstvuy, Bóbik!»

RODE
Sgorél tól’ko odín kvartál, a ved’ bil véter, vnačále
kazálos’, čto gorít ves’ górod…

FEDOTIK
A dlya sebyá ya kupíl nóžik… vot poglyadíte.
Nož, yeščó drugóy nož, trétiy, éto v ušákh kovïryát’…

VERŠININ
… no moí dve dévočki stoyát u poróga v odnóm bel’é…

DOKTOR
Móžet, ya ne razbivál, a tól’ko kážetsya, čto razbíl.

NATAŠA
On glyadít na menyá kak to osóbenno.

IRINA
Ustála.

Net, ne lyublyú ya telegráfa, ne lyublyú.
Nádo poiskát’ drugúyu dólžnost’, a éta ne po mne.
Čegó ya tak khotéla, o čem mečtála, togó-to v ney
ímenno i net.

RODE
Dóktor, skól’ko vam let?
Kho-kho-kho… Ya segódnya naróčno vïspalsya
pósle obéda, dúmal, čto vsyu noč’ búdu táncevat’.

FEDOTIK
… éto nóžnički, éto nógti čistít’.

Govoryát, poskoréye núžno sostávit’ óbščestvo
dlya pómošči pogorél’cam.
Prekrásnaya mïsl’.

Pogorél, pogorél! Ves’ dóčista!

TUZENBAKH
Menyá vse prósyat ustróit’ koncért v pól’zu pogo-
rél’cev. Móžno bï ustróit’, yésli zakhotét’.
Már’ya Sergéyevna, po-móyemu, igráyet na royále
čudésno.
Zdes’ v górode rešítel’no niktó ne ponimáyet
múzïki, ni odná dušá,
no ya, ya ponimáyu i čéstnïm slóvom uveryáyu vas,
čto Maríya Sergéyevna igráyet velikolepno.

VERŠININ
… máteri net, suyetít’sya naród, bégayut lóšadi,
sobáki, i u dévoček na licákh trevóga, úžas,
mol’bá, ne znáyu čto: sérdce u menyá sžálos’…

KULÏGIN
Khe-khe-khe… nazyuzyúkalsya.
Vï právï, barón. Čudésno igráyet! Ya yeyó óčen’
lyublyú, Mášu. Oná slávnaya. Da, no prilíčno li
yey… [učástvovat’ v koncérte?]

NATAŠA
Vï dúmayete, vo mne govorít tól’ko mat’, net, net,
uveryáyu vas!

DOKTOR
Móžet bet’, nam tól’ko kážetsya, čto me suščest-
vúyem…

IRINA
Trud bez poezii, bez mïsley.
Vïydet pas’yáns, ya vížu. Búdem v Moskvé.

RODE
Ya segódnya naróčno vïspalsya pósle obéda,
dúmal, čto vsyu noč’ búdu táncevat’.
Vse dóčista. Ničegó ne ostálos’. I gítara sgoréla, i
fotográfiya sgoréla.

FEDOTIK
Ničegó ne ostálos’. I gitára sgoréla, i fotográfiya
sgoréla, i vse moí pís’ma… i khotél podarít’ vam
zapisnúyu knížečku – tóže sgoréla.

Ya seyčás pokažú vam drugóy pas’yáns.
Net, ne vïydet. Vídite vos’myórka leglá na dvóyku
pik. Znáčit, vï ne búdete v Moskvé.

TUZENBAKH
Niktó ne ponimáyet múzïki, ni odná dušá, no ya…
ya ponimáyu i čéstnïm slóvom uveryáyu vas.

VERŠININ
[… sérdce u menyá sžálos’,] kogdá ya uvídel éti licá.
Bóže moy, dúmayu…

Kak požár?

Včerá ya mél’kom slïšal búdto nášu brigádu
khotyát perevestí kudá-to dalekó.

KULÏGIN
… učástvovat’ v koncérte? Khe-khe-khe, nazyu-
zyúkalsya.
Dólžen priznát’sya, naš diréktor, khoróšiy čelovék…

SOLYONIY
Yésli bï étot rebyónok bïl moy, to ya izžáril bï yegó
na skovoródke i s’el bï.

DOKTOR
… a na sámom déle nas net?

IRINA
V étu noč’ ya postaréla na désyat’ let.

RODE
Kak požár? Požár, govoryát, stikháyet.

FEDOTIK
Vse dóčista. Ničegó ne ostálos’.

TUZENBAKH
Ya ponimáyu i čéstnïm slóvom uveryáyu vas, čto
Maríya Sergéyevna igráyet velikolépno.

VERŠININ
Odní govoryát, v Cárstvo Pól’skoye, drugíye –
búdto v Čitú.

KULÏGIN
[… naš diréktor, khoróšiy čelovék,]
dáže óčen’ khoróšiy, uméyšiy,
no u negó takíye vzglyadï…

NATAŠA
Grúbïy, nevospítannïy čelovék!

RODE
Sgorél tól’ko odín kvartál, a ved’ bïl véter,
v načále kazálos’, čto gorít ves’ górod.

FEDOTIK
I gitára sgoréla, i fotográfiya sgoréla, i vse moí pís’ma.

TUZENBAKH
Umét’ igrát’ tak roskóšno i v tóže vrémya sozna-
vát’, čto tebyá niktó, niktó ne ponimáyet.

KULÏGIN
Závtra i poslezávtra célïy den’ otdïkhát’.

DOKTOR
Ničegó ya ne znáyu…

RODE
Dúmal, čto vsyu noč’ búdu táncevat’.

FEDOTIK
I khotél podarít’ vam zapisnúyu knížečku – tóže sgoréla.

VERŠININ
Fyódor Íl’ič, poyédemte so mnoy kúda-nibud’!
Ya dóma ne mogú ostavát’sya, sovsém ne mogú…
Poyédemte!

KULÏGIN
Vsegó khoróšego. Khe-khe-khe…

DOKTOR
Niktó ničegó ne znáyet.


No. 19 Rečitatív

ANDREY
Mílïy ded, kak stránno prokhódit žízn’. Opustéyet
naš dom. Ostánus’ v dóme ya odín.

DOKTOR
A žená?

ANDREY
Žená yest’ žená.
Ya lyublyú Natášu, no inogdá
oná kážetsya udivítel’no… vul’gárnoy.
I togdá ya ne ponimáyu, počemú ya tak yeyó lyubíl
kogdá-to.

DOKTOR
Znáyeš’, brat, dam tebé sovét: nadén’ šápku,
voz’mí v rúki pálku i ukhodí, dalekó, bez
oglyádki.
I čem dál’še uydyóš’, tem lúčše.


No. 20 Monológ Andreya

ANDREY
O, gde onó, kudá ušló moyó próšloye,
kogdá ya bïl mólod, vésel, umyón,
kogdá ya mečtál i mïslil izyaščno,
kogdá nastoyáščeye i búduščeye moyó ozaryálos’
nadéždoy?
Nastoyáščeye stálo protívno, skúčno, séro, séro,
bespolézno i nesčástno…
Górod naš suščestvúyet užé dvésti let,
v nyom sto tïsyač žíteley
i net ni odnogó, kotórïy ne bïl bï pokhóž na drugíkh,
ni odnogó podvížnika
ni v próšlom, ni v nastoyáščem,
ni odnogó učónogo, ni odnogó khudóžnika,
ni málo-mál’ski zamétnogo čelovéka,
kotórïy vozbuždál bï závist’
íli strástnoye želániye podražát’ yemú,
tól’ko yedyát, p’yut, spyat,
potóm umiráyut…

Nastoyáščeye protívno,
no kogdá ya dúmayu o búduščem,
to tak khorošó!
Ya vížu svobódu…
Mï svobódnï ot prázdnosti.


No. 21

NATAŠA
Éto tï? Andryúša?

Il ne faut pas du bruit, la Sophie est dormée déjà.

Vous êtes un ours!

ANFISA
Protopópov…

NATAŠA
Protopópov? Khi-khi-khi. Skaží, seyčás!

ANDREY
Poydyómte skoréye.

DOKTOR
Čto (že) spešít’?

ANDREY
Ya boyús’, žená ne ostanovíla bï.

DOKTOR
A!

ANDREY
Poydyóm kúkhney.


Sekvénciya Ma¡si (Trét’ya sekvénciya)

No. 22

TUZENBAKH
Zabïl skazát’, segódnya u vas v gostyákh
búdet naš nóvïy bataréynïy komandír Veršínin.

IRINA
On stárïy?

TUZENBAKH
Net, ničegó.

FEDOTIK
Net.

RODE
Net?

DOKTOR
Net.

IRINA
Interésnïy čelovék?

TUZENBAKH
Ničegó sebé.

FEDOTIK
Ničegó sebé.

RODE
Ničegó sebé.

DOKTOR
Ničegó.

IRINA
Kudá tï?

MAŠA
Domóy.

IRINA
Stránno.

ANFISA
Vnizú stoít neznakómiy polkóvnik.

TUZENBAKH
Veršínin, dolžnó bït’.

MAŠA
Proščáy, moyá khoróšaya!

VERŠININ
Čest’ iméyu predstavít’sya: Veršínin. – Óčen’ rad,
čto ya nakonéc u vas. Kakíye vï stáli!

IRINA
Požáluysta.

VERŠININ
Kak ya rad!
No ved’ vas tri sestrï. Lic užé ne pómnyu, no
znáyu, čto u vášego otcá bïli tri málen’kiye
dévočki. Kak vrémya létit!

TUZENBAKH
Aleksándr Ignát’evič iz Moskvï.

IRINA
Iz Moskvï? Vï iz Moskvï? Ólya! Ólya!

VERŠININ
Vot váše licó, kážetsya, nemnóžko pómnyu.

MAŠA
A ya vas – net.

OL’GA
Vï iz Moskvï? Mne vsegdá kazálos’, čto vsyo tam
pómnyu i vdrug –

MAŠA
Tepér’ vspómnila.

VERŠININ
Vï davnó uyékhali iz Moskvï?

OL’GA
Odínnadcat’ let.

IRINA
Odínnadcat’ let.

MASHA
Odínnadcat’ let.

VERŠININ
Ya znal vášu mátušku.

DOKTOR
Khoróšaya bïlá, khoróšaya bïlá. Cárstvo yey nebésnoye!

Dévočka moyá, ptíca moyá bélaya, pozvól’ mne
pozdrávit’ tebyá s dnyom tvoyegó ángela.

TUZENBAKH
Bït’ móžet, o nášey žízni vspómnyat s uvažéniyem.

VERŠININ
Čelovéku núžno takóye predčúvstviye, ináče on
ne stal bï žit’. Búduščeye zemlí nevoobrazímo
prekrásno.


No. 23

MAŠA
Ya… ostayús’.

KULÏGIN
Dorogáya sestrá! Pozvól’ mne pozdrávit’ tebyá s
dnyom tvoyegó ángela.

Kulïgin, učítel’ zdéšney gimnázii.
Nadvórnïy sovétnik!

DOKTOR
«–dvórnïy sovétnik!»

IRINA
No ved’ tï mne podaríl eyó užé.

KULÏGIN
Kho, kha, kha, v takóm slúčaye otdáy polkóvniku.

VERŠININ
Blagodaryú vas. Veršinin.

OL’GA
Vï ukhodíte? Net! Net!

IRINA
Ostán’tes’, požáluysta.

KULÏGIN
Segódnya, voskrésnïy den’, den’ ótdïkha, búdem
že otdïkhát’, búdem veselít’sya…

a potóm véčer u diréktora…

MAŠA
Ya ne poydú!

KULÏGIN
Mílaya Máša, počemú?

MAŠA
Pósle ob étom.

KULÏGIN
Mílaya moyá Máša, dorogáya moyá Máša,
žená moyá khoróšaya, slávnaya, čúdnaya…
Ya dovólen, ya dovólen…

MAŠA
Mne nadoyélo, nadoyélo, nadoyélo.

KULÏGIN
Máša menyá lyúbit, lyú…

MAŠA
Khorošó, ya poydú – tól’ko otstán’, požáluysta!


No. 24

VERŠININ
Čáyu khóčetsya…

ANFISA
«Čáyu khóčetsya.»

MAŠA
Ne znáyu… V nášem górode sámïye poryádočniye,
sámïye blagoródniye i vospítannïye lyúdi…

VERŠININ
Da, da, da, čáyu…

MAŠA
Éto voyénnïye.

VERŠININ
S udovól’stviyem vïpil bï čáyu.

MAŠA
Menyá vïdali zámuž,
kogdá mne bïlo vosemnádcat’ let…

VERŠININ
Da, da, da.
Yésli poslúšat’ zdéšnego intelligénta, štátskogo íli
voyénnogo, to s ženóy on zamúčilsya, s dómom
zamúčilsya, s lošad’mí zamúčilsya.

No skažíte, počemú žízni on khvatáyet tak
nevïsokó? Počemú?

MAŠA
Počemú? Žízni khvatáyet tak, počemú?
Vï segódnya nemnógo ne v dúkhe.

VERŠININ
Da… Ya possórilsya s ženóy.
Ya nikogdá ne govoryú ob étom. V sem’ časóv
utrá mï náčali branít’sya, a v dévyat’ ya khlópnul
dvér’yu i ušól.

Stránno, žáluyus’ tól’ko vam odnóy.

MAŠA
Nezadólgo do smérti otcá gudélo v trúbe. Tóčno
tak.

VERŠININ
Vï suyevérni?

MAŠA
Da. Da.

VERŠININ
Vï velikolépnaya žénščina, velikolépnaya, čúdnaya
žénščina.
Zdes’ temnó, no ya vížu blesk vášikh glaz, váši
dvižéniya, kotóriye mne snyátsya.

MAŠA
Zdes’ svetléy.

VERŠININ
Ya vas lyublyú, váší glazá, váši dvižéniya,
lyublyú…

MAŠA
Ne govoríte étogo ból’še nikogdá
a vpróčem… mne vsyo ravnó, vsyo ravnó…

ANFISA
Maša, čay pit’!
Vam pis’mó, bátyuška.

VERŠININ
Ot dóčeri.

MAŠA
Čto takóye? Ne sekrét?

VERŠININ
Žená opyát’ otravílas’.
Užásno nepriyátno vsyo éto.
Mílaya moyá, slávnaya žénščina.
Ya zdes’ proydú potikhón’ku.

ANFISA
Kudá že on?

MAŠA
Otstán’! Nadoyéla, stáraya!

NATAŠA
Mílaya Máša, k čemú upotreblyát’ v razgovóre
takíye vïražénya?

Je vous prie pardonnez-moi, Marie, mais vous avez
des manières un peu grossières.


No. 25

MAŠA
Pokáyus’ vam, už ból’še nikomú. Ya lyublyú étogo
čelovéka. Ya lyublyú Veršínina.

OL’GA
(Ya stradáyu) Ostáv’ éto!

Ya vsyo ravnó ne slïšu.

MAŠA
Snačála on mne kazálsya stránnïm. Potóm yegó
žaléla, potom polyubíla…

OL’GA
Kakíye bï tï glúposti ne govoríla, ya vsyo ravnó ne slïšu.

MAŠA
E, glúpaya tï. Lyublyú – znáčit takáya sud’bá moyá.

OL’GA
Ostáv’ éto! ne slïšu!

MAŠA
On menyá lyúbit.
Ne khorošó? Čto iz nas búdet?
Priználas’ vam, tepér’ búdu molčát’, tól’ko molčániye… molčániye…

OL’GA
Vsyo khorošó, no yésli bï ya vïšla zámuž, i célïy
den’ sidéla dóma, to bïlo bï lučše. Ya bï lyubíla múža.


No. 26 V sádu (Trét’e proščániye)

VERŠININ
Ól’ga Sergéyevna, ya vam želáyu vsegó dóbrogo.
Gde Maríya Sergéyevna?

IRINA
Oná v sadú. Ya poydú poíšču yeyó.

VERŠININ
Búd’te dobrï! Ya toroplyús’.

Vsyo iméyet svoy konéc.
I vot mï dolžnï rasstát’sya.

OL’GA
V górode závtra ne búdet užé ni odnogó
voyénnogo.
Vsyo stánet vospominániyem.

VERŠININ
Nu, spasíbo vam.

OL’GA
Čto ž éto… Máša ne idyót?

VERŠININ
Čto že yeščó vam skazát’ na proščániye
O čom pofilosófstvovat’? Žizn’ tyaželá.

Ya prišól popraščát’sya.

MAŠA
Proščáy!

VERŠININ
Piší mne…

pustí menyá… porá… pustí menyá…

OL’GA
Búdet, búdet, búdet.

VERŠININ
Ól’ga Sergéyevna, voz’míte yeyó…
mne užé… porá… opozdál… pustí menyá…

OL’GA
Búdet, búdet, búdet.